Niet škaredých žien. Sú len ženy, ktoré nevedia, ako byť krásnymi. (Ninon de l'Enclos)

Indiánsky horoskop z iného zdroja 23. 1. –20. 03.

2. května 2009 v 13:41 |  Šamanizmus

SOVA (23. 11. - 21. 12.)


Tento krásný pták se stal symbolem lidí, kteří baží po vědění. Zatímco v předchozí části Had hlídal a ukrýval vědomosti před nepovolanými, Sova moudrost rozdává. Lidé patřící k tomuto znamení touží nejen vědět, ale taktéž šířit své názory a zkušenosti mezi lidi. Indiáni věřili, že Sovy jsou poslem moudrosti a míru. Sova je noční pták a její krásné oči přímo vyzařují do dálky. Krátký příběh, který jsem našla, vypráví o tom, že Otec Nebe předlouho přemýšlel, co učinit se světem, na který se rozhněval. Váhal tak dlouho, až nastala vláda noci. Tu se Otcova zloba vytratila a Otec se rozhodl dát světu šanci. Chtěl tuto zprávu okamžitě sdělit svým dětem na Zemi. Mávl rukou a z noční oblohy stvořil ptáka, jehož oči svítily jako dvě hvězdy. Jeho posel měl ohl ásit, že se děti Země již nemusí obávat jeho zloby. S tím tak trochu souvisí i další vlastnost Sovích lidí. Ti totiž nejen studují, ale zejména hledají vše, co souvisí s vyššími ideály. Soví lidé nebaží po moci, jsou mírumilovní a chtějí být svojí aktivit ou prospěšní. Touží nosit dobré zprávy, podílet se na úspěších a oslavovat radosti života. Soví lidé se tak snadno učí novým věcem, tak snadno se nadchnou pro nové projekty, tak lehce najdou v mysli nové nápady, až se ostatním tají dech. Představme si tohoto krásného tvora a jeho pohled, z něhož vyzařuje až mrazivě intenzivní moudrost se záblesky lidství. V jiné legendě jsem našla, že Indiáni věřili, že duch Sovy je křídly lidského ducha. Člověk se vždy toužil přiblížit Otci nebi a dotknou se ho. Věřil, že jeho duch tak ještě více zmoudří. Cestou však poznal, že to není možné. Tu k němu přiletěla Sova, která vždy obdivovala ty, kteří se chtěli probít za vyššími pravdami. Duch Sovy se spojil s duchem lidským a společně letěli k nebi. Soví lidé se zdají být natolik šťastnými, až si druzí mohou myslet, že se jim vyhýbají starosti. Tak tomu přirozeně není. Pravdou však je, že Soví lidé se na běžné starosti dívají s nadhledem. Vědí, že každodenní starůstky se musí řešit a člověk se jimi nesmí nechat stresovat. N a světě je tolik důležitých věcí, že by byl hřích utrácet čas nějakými banálnostmi. Soví lidé jsou neradi omezováni. Touží po svobodě a samostatnosti. Pak se vrátí, ale nejprve musí získat pocit, že nejsou vězněni. Tuto vlastnost poznali šamani a kouzelní ci. Sova, kterou chytli a chovali v domě, chřadla. Sově, které nabídli svobodu a svou péči, se mnohdy vracela. Pokud se vrátila, považovali to Indiáni za dobré znamení. Totéž platí o Sovích lidech. Jakmile je nikdo nepoutá k jednomu místu, pak se rádi vrac ejí. Ať jde o soukromé vztahy nebo o pracovní. Vzhledem k tomu, že Sova byla poslem samotného Otce Nebe, její zabití bylo opravdu těžkým přečinem. Pokud se taková nehoda stala, bylo zapotřebí vykonat velké rituály, aby si kmen usmířil Otce Nebe. Když se s ova zjevila nad osadou a zahoukala, značilo to, že přináší zprávu. Byla na šamanech, aby rozluštili, o jakou zprávu jde. Soví lidé jsou velmi aktivní. Jak fyzicky, tak mentálně. Pokud se nudí, pak to dají patřičně najevo. Jako sova, která se trápí uvězněn á v malé klícce. V tu chvíli bychom rozhodně neřekli, že se dívá moudře. To platí i o Sovích lidech. Nuda z nich činní mrzouty. Aktivita z nich dělá prima stvoření. Co se týče mystiky, Indiáni přisuzovali sovám možnost dostat se k Bráně Mystéria. To znamená, že Soví lidé neodsuzují věci, které se nedají dokázat racionálními důkazy. Vědí, že mezi nebem a zemí může existovat něco, co nelze vysvětlit. Přesto se však raději věnují problémům, při jejich řešení mohou prokázat získané vědomosti. Proto ona "možnos t" doletět k Bráně Mystéria. Sovy však na své cestě narazily na zajímavosti, které je vždy zdržely. Než Soví lidé proniknou do hlubin Vesmíru, vždy je zdrží spousta studia: jsou to ti, kteří dostávají náš svět krůček po krůčku kupředu.

HUSA (22.12. - 19. 01.)


Tento zvířecí symbol v nás patrně vzbudí úsměv. V Indiánech však divoké husy rozhodně neprobuzovaly úsměv. Ale spíše obdiv. Indiáni totiž vypozorovali, že i když je tento pták poměrně těžký a činí mu někdy potíže, aby se vznesl k obloze, nakonec to vždycky dokáže. A nejenže dokáže nakonec umí uletět dlouhou cestu za svým novým domovem a poté se vrátit do toho starého. To je přímo zázračný výkon. Proto Indiáni vybrali husu za symbol pro lidi, kteří jsou nesmírně cílevědomí. I když je život neobdaří výhodami, aby dosáhly vysokých cílů (husy jsou v nevýhodě oproti ostatním ptákům), nevzdají se, protože vědí, že právě jejich tvrdošíjnost je vynese ke kýženému cíli. Husa je dalším živočichem spjatým s Matkou Zemí. Spolu s Bobrem a Medvědem patří do skupiny, která se vyznačuje praktičností a realistickým pohledem na svět. I když si tito lidé dávají vysoké cíle, nikdy to nejsou cíle, které se mohou zdát nesmyslné a nereálné. Mohou to být těžké cíle, jejichž dosažení pohltí hodně energie a času, ale nikdy nejde o to snést modré z nebe. V jedné legendě se však říká, že i když je Husa spjata se zemí, přece jenom se osamostatnila a dokázala se přiblížit k Otci nebi. Chtěla k němu doletět, ale nakonec se držela blíže Zemi než Nebi. Jinými slovy, tito lidé by s nad mohli zatoužit pustit se do něčeho nereálného, věřit v mystické věci, ale nakonec se vždy vrátí blíže realitě. Ale jak je vidět, jisté odpoutání od země tu už je. Co těmto lidem nedělá žádné potíže, je studium své duše a mysli. Klidně se umí ponořit do nejhlubších vrstev své osobnosti a prozkoumávat ji. Poslechněte si následující příběh, který tuhle vlastnost podtrhuje. Jedna husa kdysi plavala po řece a nevšimla si, že se oddělila od ostatních a dostala se do neznámých končin. Proud ji unášel daleko o d břehů, které znala. Tu si najednou alarmující skutečnost uvědomila. Mohla ještě všechno zachránit, otočit se a vrátit… ale neudělala to! Husa se nechala unášet do neznáma. Proud sílil, voda byla stále hlubší a temnější, slunce vyzařovalo až hmatatelně zl atavé paprsky. Husa plula dál a dál. Rázem se vše změnilo. Poslední zbytky známé krajiny zmizely a huse se ocitla na Řece vědění. Plula ve vodách moudrosti a snažila se rozluštit tajemství, která se před ní otvírala jako lekníny. Legenda popisuje touhu Husích lidí uvidět a pocítit na vlastní oči to, čemu ostatní věří bez důkazů. Kdyby existovala sebemenší možnost něco okusit, žádný člověk z tohoto znamení by nezaváhal (husa se nechala unášet), aby neznámý svět prozkoumal. Duše, smrt, duch, to jsou však tém ata , která se zakládají pouze na naší víře a pocitech, což je pro Husí lidi málo. Touží po racionálním poznání, chtějí všechno pocítit na vlastní kůži. Pokud prožijí nějaký zážitek, je to jiné. Už nad tím nemohou přemýšlet, dumat a pouštět se do jeho ana lýzy. Co se týče praktického života, Husí lidé jsou nadmíru šikovní. Umějí si poradit s problémy, dokáží si zajistit materiální potřeby, na všechno si okamžitě udělají názor, mají skvělou intuici, která je vede mezi úskalími každodenních problémů. Z toho vyplývá, že to jsou velice dobří partneři pro život. Jenom pozor na to, že Husí lidé mohou váhat, aby ukázali své emoce. Potřebují čas, aby začali věřit. Potom však otevřou své srdce. Od té chvíle berou tento vztah smrtelně vážně. Co se týče zdraví, bývají na tom poměrně dobře. Jejich slabinou mohou být nohy. Husy by se na ně měly dávat velký pozor. Jinak se ovšem těší pevnému fyzickému zdraví a poměrně dobré duševní kondici.

VYDRA ( 20. 01. - 18. 02)


Dalším zvířecím symbolem je vydra, kterou Indiáni milovali a obdivovali pro její hbitost, hravost a inteligenci. Až by se zdálo, že vydry berou celý život jako nějakou hru. Vydry působily jako "hračičkové" vody a země. To je výstižná charakteristika, neboť ony se tak opravu chovají. Ovšem vydry jsou také dravci. Musí lovit, a naopak dávat pozor na své nepřátele, na pasti a další nástrahy života. Navíc bývají poměrně statné postavy. Nic to však nezmění na tom, že vydry působní jako roztomilí, mazaní hračičkové. Toto krásné zvíře Indiáni vybrali jako symbol pro lidi, kteří si umějí užívat života a snaží se zvládnout životní strasti tak, aby to druzí nepostřehli. Do všeho se snaží vkládat lehkost a hravost. Ať se jedná o konverzaci nebo o řešení rovnice o třech neznámých. Tak se často stává, že tito lidé býva jí velmi úspěšnými vynálezce. Věčně nad něčím dumají (přirozeně s obvyklou lehkostí) - a jsou to ti, kteří jsou ve svém myšlení velmi progresivní. Duch Vydry podle Indiánů snímal z lidí starosti a naděloval radost. V našem jazyce bychom řekli, že vydry př edstavovaly cosi jako jarní vánek. Vnášely do života něco nového, příjemného, a přece užitečného. Vydry ovládají vodu i souš. Jsou přizpůsobivé. Stejně jako Vydří lidé, kteří se umějí orientovat v jakémkoliv prostředí a situaci. I když o tomto zvířátku nenajdeme příliš mnoho příběhů, přesto se často objevuje v roli jakéhosi "příjemného doplňku". A velmi často má podobu průvodce, který člověka dovede k cíli, aniž by si toho všiml. Jeden příběh, který jsem našla, vyprávěl o vydří stezce. Jeden člověk se oci tl v nesnázích. Síly mu ubývaly, přemáhala ho únava, cíl se mu zdál v nedohlednu. Ve chvíli hluboké deprese se ten člověk rozhodl, že se vzdá, že ke svému cíli nedojde. V tom okamžiku se zjevila vydra. Nemluvila lidskou řečí, a přece jí člověk rozuměl. Vys mívala se mu a ani v nejmenším se ho nesnažila přemlouvat k tomu, aby změnil své rozhodnutí. Vydra ho lákala na vydří stezku. Člověk, který se vzdal svého cíle, si řekl: Proč ne? A následoval roztomilého tvora, který ho chvíli vedl, chvíli si s ním hrál na schovávanou. Člověk přistoupil na hru. A tak si ti dva spolu hráli na vydří stezce, která v člověku obnovila síly a odhodlání. Vydra pohlédla na člověka a spatřila, že se usmívá. A rázem zmizela. Člověk se po ní marně snažil rozhlížet a volat jí jménem, z ato zjistil, že se ocitl zpátky na cestě, která vede k jeho původnímu cíli. Nebyl sice nadosah, ale už se zdál v dohlednu. Člověk, nyní plný síly, se opět vydal za svým cílem. Tolik příběh, který ukazuje typickou vlastnost Vydřích lidí. Zjeví se ve správnou chvíli na správném místě a pomohou lidem nenápadným, ale přesto velmi účinným způsobem. V okamžiku, kdy Vydra splní svůj úkol, zmizí a vynoří se tam, kde je třeba. S tím souvisí i další charakteristická vlastnost - Vydří lidé nejsou příliš stálí, neboť rádi zkoušejí a objevují nové věci. Mají mnoho známých a umějí se skamarádit doslova s každým. Nesnáší však, když je někdo omezuje a když na nich vyžaduje velké sliby. Co se týče lásky, tam sice mohou být nestálí, ale jakmile najdou člověka, který je nešk rtí svou láskou a který s nimi rád objevuje nové a neznámé, pak se ho drží. Vydří lidé jsou výbornými společníky. Mají vynikající intuici a některé jejich výroky by se mohly brát dokonce jako proroctví. Oni sami však neberou nic až tak vážně. Život je pro ně báječná hra, kde má navrch ten chytřejší a hbitější.

VLK (19. 02. - 20. 03.)


Není tomu tak dávno, co byl vlk psancem, požíral Karkulky a svým vytím, při němž stydla krev v žilách, zvěstoval příchod Drákuly. Vlkodlaci pobíhali v mrazu po temných lesích a roztrhali všechno živé, nač narazili. Poslední léta přinesla tomuto krásnému zvířeti pokojnější časy a lze říci, že s postupem času i naše kultura začíná přijímat to, co Indiáni věděli už odpradávna - že vlk je záhadné, mystické zvíře, které si zas louží obdiv. Kdybych zde měla vyprávět všechny příběhy a legendy o vlcích, napsala bych patrně celou knihu. Indiáni vlky obdivovali. Naši Galaxii nenazývali Mléčná dráha, ale Vlčí stezka. V jejich podáních se tradovalo, že když se Stříbrný vlk vyhoupl na oblohu a uháněl Vesmírem, při běhu ztratil pár stříbrných chlupů, a jak svůj běh každodenně opakoval, utvořila se celá Vlčí stezka. Už to nám dává na srozuměnou, že Indiáni považovali vlka zvíře spojené se samotným Vesmírem. Jeho pohled vyzařoval světlo z hvězd, jeho kožich se třpytil vesmírným prachem. Vlk vyl tedy vesmírným tulákem stírajícím hranice mezi realitou a mystičnem. A právě takoví jsou i Vlčí lidé. Jejich duše nerozeznává hranice mezi "věcmi", ale spojuje je. To ostatně potvrzuje i legenda o Sokolu a Vlkovi (vraťte se k vyprávění o Sokolu). Sokol reprezentuje první znamení Kruhu Země, Vlk poslední. Jakmile se lidské duši cestující k Vesmírné bráně ukázali vlk a sokol poblíž sebe, znamenalo to, že člověk už je blízko Brány. A nejen to. Spojení Vlka a sokola značilo spojení kruhu, který obsahuje všechnu moudrost, neboť vývoj byl dokončen. Zpět však k Vlčím lidem. Vlk je sice silné zvíře, ale také je plachý. A takoví jsou i tito lidé - mohou se držet stranou, ale v jejich nitru dřímá nesmírná síl a. Vlci žijí ve smečkách. Z vlka se může stát samotář, ale jen v nejhorších případech. Ani Vlčí lidé netouží po samotě. Není jim proti mysli, když musí pobýt nějaký den sami, ale žít o samotě by jim vadilo musí vědět, že poblíž je vždy někdo, s kým mohou spojit síly, pocity a schopnosti. Další legenda vypráví o vlku, který se setkal s duchem člověka. Kráčeli společně až do míst, kde se cesta rozdvojovala. Lidský duch poprosil Vlka, aby mu poradil, kudy se dostane k Vesmírné bráně. Vlk se posadil doprostře d cesty a zavyl. Chytrý duch pochopil, že k Vesmírné bráně vedou obě cesty. Člověka však ještě zajímalo, kterou cestou se tam dostane dříve. Vlk však na otázku vůbec nijak nezareagoval. Člověk si tedy vybral cestu dle svého úsudku. Vlk se mu stal věrným průvodcem, který se sice občas ztratil člověku z očí, ale vždy se k němu zase vrátil. I když se člověku zdálo, že ve chvíli, kdy ho neviděl, vlk je stále určitým způsobem s ním, nestačilo mu to. Milého vlka chytil a přivázal ho na vodítko, vlk se snažil osvo bodit, ale člověku se vysmeknout nedokázal. Tu najednou se před nimi objevil Démon, Zloděj duší. Vlk byl příliš vyčerpaný, než aby na něho zaútočil, démonovy pařáty již uchvacovaly ducha člověka. Ten upustil provaz, na kterém vlka vedl. V tu chvíli v sobě vlk našel zbytek sil a přivolala na pomoc Vesmírné síly, které démona porazily. Tu si člověk uvědomil, jak chyboval a dal svému průvodci volnost. Spolu tak došli k Bráně. Ani zde vlk člověka neopustil, ale společně se vydali do náruče Vesmíru. Tato legenda shrnuje všechny vlastnosti Vlčích lidí. Nevnucují nikomu svůj názor, ale dávají okolí na vybranou. Snaží se ze sebe setřást tíhu rozhodování. Svého partnera následují po všech nástrahách života. A i když s ním nejsou fyzicky, vždy ho provázejí svou duší . Jakékoliv omezování jejich volnosti je vyčerpává a ubírá jim sil. Ovšem jejich síly jsou ukryty hluboko v jejich nitru, takže když je nejhůř, Vlčí člověk se vždycky vzchopí k obraně. Pro Indiánské čaroděje a šamany byl vlk nejposvátnějším zvířetem. Věděli, že ho nemohou získat. Mohli chovat hada nebo si ochočit sovu, ale vlka dokázali jen zahlédnout. Když někdo vlka spatřil, značilo to, že je připraven nahlédnout do Knihy Mystérií. Úplně nejlepší znamením pro člověka bylo, když se mu zjevil světlý vlk - bílý či světle šedivý. Vlčí lidé byli považováni nejen za záhadně, ale také za velmi vášnivé. Jejich vášně se daly snadno probudit, zejména šlo-li o lásku či nějaký ideál, za který mohli bojovat. Dodejme ještě, že některé prameny uvádějí jako poslední znamení zvěrokruhu Pumu. Elegantní lidé narození ve znamení Pumy měli charakteristiku v zásadě podobnou Vlčím lidem. S jediným podstatným rozdílem - puma nežije ve smečkách, nýbrž osamoceně. Inu, dvanácté znamení bylo vždycka tak trochu záhadné a lidé, kteří se v něm zrodili, se dokáží proměňovat tak, že mohou zamotat hlavu každému.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.